2. 9. 2016

Příběhy z druhé ruky #4

Když někdy chodím ulicemi a výjimečně (taky vám tohle slovo dělá hroznej problém, jako mě?) nemám sluchátka, poslouchám lidi okolo a sem tam zaslechnu i nějaký ten rozhovor. Už několikrát jsem slyšela mladé slečny, co při cestě okolo místního sekáče prohodily rozhovor typu:
"Ježiš, sekáč.. To nechápu, jak tam může někdo nakupovat," říká znechuceně první.
"Tam snad nakupujou jen socky ne?" odpoví jí ta druhá. "Dyť tam ani nemůžou mít nic hezkýho, všechno nějaký špinavý, smradlavý šmejdi."
"Jo, socky, přesně," přikyvuje ta první s očima přilepenýma na svůj iPhone. "Ti co nemaj na značkový a radši budou chodit v nějakejch odpornejch hadrech, fuj."
Dycky se musím začít tak nějak vnitřně smát, když se podívám na svoje (často i značkové) oblečení, za které ony vyhodí stovky až tisíce a maximálně 25,- Kč za kus. Zajímalo by mně, co by řekli na šaty z dnešního příběhu. :)